Slávek Klecandr a Sestry Steinovy

V lednu na Třináctce

6. ledna 2009 v 15:21 | Tomáš Hrubý
Magická - a jistě v tomto případě šťastná - třináctka vévodí názvu cyklu pořadů, který už pár let běží v Komunitním centru v Nových Butovicích - tedy na Praze 13. Druhá třináctka v názvu znamená datum, kdy se koncerty zarputile odehrávají: vždy 13., bez ohledu na to, jaký den v týdnu zrovna je, a asi i proto ne každý měsíc.
Letos v lednu se ale hrálo (a příští Třináctku zas můžete navštívit v dubnu): o program se postarali stálý hostitel a pilíř těchto pořadů, východočeský písničkář Slávek Klecandr, a host, kterým tentokrát byly Sestry Steinovy.
Zahájil jako obvykle hostitel, který si namíchal repertoár většinou z písniček jeho dosud jediného sólového alba Protější břeh (třeba zhudebněná báseň anglického renesančního básníka Roberta Southwella Hořící dítě nebo podle mého nejlepší věc této desky Princezna spí) a ze skladeb folkrockové kapely Oboroh, kterou dlouhou řadu let vede. Vystřídal celkem tři různé akustické kytary a harmoniku v držáku a předvedl i pár relativních novinek nebo jednu rozsáhlou skladbu pro klasickou kytaru.
Sestry Steinovy hrající ve druhé a čtvrté čtvrtině večera se těšily značnému zájmu a ohlasu a hrály nám nejlepší kousky ze všech svých tří alb - Lilie polní, Můj tanec i Jen děcko se bojí. (Všechna se prodávala o přestávce a byla vyprodána: nevíte proč si v čase nářků nad nepatrnými prodeji kapely nevozí dostatečnou zásobu cédéček?) Své (jen někdy) pochmurné písně prokládaly s chutí vesele jízlivými vyprávěními na téma (třeba) údajného depresivismu ve svých písních nebo nálepky "maminkovský folk", kterou byly obdařeny při recenzi v Respektu.
Příjemný sálek s výhledem na Sluneční náměstí - centrum Jihozápadního města sice nepůsobí dojmem, že byl postaven výhradně pro hudbu (a nebyl), ale akustiku má natolik dobrou, že i když si Slávek zapojil kytaru omylem až při čtvrté písni, publikum si vůbec nestěžovalo. Na začátku bylo tak úžasně zaplněno, že se poslední židle po Komunitním centru sháněly, kde se dalo. Pro mě dost záhadně ale část publika zmizela v polovině o přestávce. "To je v pořádku," ujistila mě hlavní organizátorka Lucie Haschková, "my máme vstupné dobrovolné a někteří diváci tu mívají pocit, že si zaplatili tak akorát za jednu půlku programu." Pro ostatní skončil koncert po desáté, což bylo tak akorát, aby někteří diváci ještě stihli v nedaleké jihoslovanské hospodě kus pravoslavného Silvestra...

Tomáš Hrubý pro Folk & Country, 3/2008

Třináctka na TV Prahy 13 - Sestry Steinovy

28. listopadu 2008 v 23:28
Zde najdete reportáž TV 13 ze Třináctého na Třináctce se sestrami Steinovými.

Zpívají o životě

20. listopadu 2008 v 0:48 | Lucie H.

Druhou lednovou neděli se uskutečnil další díl koncertních setkávání Slávka Klecandra a jeho hudebních přátel - hosty 12. pokračování cyklu Třináctého na třináctce byly Sestry Steinovy. Do posledního místa zaplněný sál Komunitního centra sv. Prokopa vytvořil všem účinkujícím velmi příjemné prostředí; v programu sestřídaly písně o hledání smyslu života či Boha s tématy každodenního života, prokládané nevtíravým a vtipným průvodním slovem. Stalo se už pravidlem, že během přestávky prezentuje Diakonie ČCE Stodůlky výrobky své terapeutické dílny, takže návštěvníci koncertu mají zároveň možnost pomoci dobré věci. Bezmála tříhodinový program vyvrcholil několika přídavky Sester Steinových. Hostem Slávka Klecandra v Třináctce s pořadovým číslem třináct, která proběhne 13. dubna, bude František Černý ze skupiny Čechomor.

Spadl(a) Klec(andr) - na Sestry (Ram)Steinovy!

19. listopadu 2008 v 19:15 | Petra Horáková


Téměř přeplněná horní místnost v KC sv. Prokopa hostila v nedělní večer 13. ledna v rámci nepravidelného cyklu Třináctého na třináctce další vydařený večer: folkrockový bard (a frontman skupin Oboroh a The Fork) Slávek Klecandr si tentokrát pozval pozoruhodné duo Sester Steinových. O vyměřený čas se oba muzikantské subjekty snažily rozdělit poctivě rovným dílem, takže Slávek představil svých (delších) skladeb méně, kdežto Sestry Steinovy svoje svižné a kratší písně zahrály ve větším počtu.

Kromě asi dvou nejznámějších (a nejoblíbenějších) zhudebněných žalmů 51 (Jako laň dychtí po bystré vodě) a 139 (Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě ) přidal Slávek Klecandr ještě jeden, nejnovější, č. 19 - Obloha hovoří o díle Jeho rukou... Při této písni jsem v úzké štěrbině okna za hrajícím interpretem mohla pozorovat tenoučký srpek měsíce na modročerném nebi... Dokonalá kulisa. Vítr a Poslední soud nás nikoho nenechaly na pochybách, že to, na čem opravdu záleží, bývá v hluku a koláži dnešního světa špatně vidět a slyšet. Syrová a výstižná poetika plná neskrývaných pocitů zmatku, marnosti i znechucení ale nikdy posluchače nenechává na pochybách, co dál - nikdy neskrývá víru v Boží dobrotu a velikost, která člověka zachrání. Tak se to na žalmistu ostatně sluší.... Vrcholem pro mě osobně pak byly dvě, řekněme kristocentrické skladby, které silně hovoří k lidskému srdci. Hořící dítě, které je tak trochu vzpomínkou na Vánoce, a Tělo: "Jedno křehké tělo, které se tu láme, prolomíme ticho, do úst si je dáme." Dlouho jsem nebyla u Večeře Páně, ale tohle byla, na mou duši, podobně silná a mystická zkušenost.

Sestry (Ram)Steinovy, jak se samy na začátek úsměvně představily, nejdřív chtěly, aby si publikum povídalo, než si vše na place nastaví a odzkouší, jinak že prý jsou hrozně nervózní. Živel a živel, na živo opravdu ještě na kvadrát. Teninké sametové hlásky jezinek bezinek a temné kytary, do kterých buší s punkerskou razancí...no prostě takový "maminkovský folk," jak samy Sestry podělily o svou škatulku hudební kritiky, do které je umístil jeden nešťastný recenzent, když hodnotil jejich poslední album Jen děcko se bojí. Hymnou tohoto žánru je opravdu divoká punk skladba Svatební - to musíte slyšet, to se nedá popsat. Jejich pohled na život je opravdu navýsost ženský (i mateřský), to je mi velmi sympatické. Nijak se nesnaží o vyváženost či spravedlnost, jsou autentické. Třeba klidně plynoucí píseň Štěstí je silná jen svým jednoduchým popisem a temnou kytarou, která v závěrečné pointě teprve dostane svůj plný význam: "Tak jsem to chtěla... tak jsem to chtěla... parťákem štěstí je - STRACH".
Sestry jdou rády proti proudu, aby posluchače vyburcovaly z pohodičky a donutily přemýšlet, neváhají zaujmout úplně opačnou, co nejkrajnější polohu, vymknuté z kloubů - člověku to nedá a láme si hlavu: "...a jak myslej zase tohle ?!" Jejich protest song je ironický, kousavý, bezprostřední, a tak i navýsost trefný - prostě do černého. Ano, myslím, že na černou barvu ty dvě dámy nedají dopustit - silným tématem jejich osobních písní jsou vnitřní boje s vnitřním nepřítelem, deprese a rozlady musejí znát důvěrně. Usnu: "... potřebuju pomoc a to mo-oc, potřebuju pomoc a to moc... potřebuju pomoc -."K peřejím: "Má duše ty neposloucháš, máš asi období vzdoru, a tak zatím každý den řítím se k peřejím na tom svým děravým voru."
Obliba v sarkastických polohách či nadsázce je u Sester Steinových tak častá, že pokud přednesou píseň, kde tento tón chybí (Ó jak jsi krásný můj milý.uvedena slovy: "prosím vás, to opravdu není ironie"), ocitám se na pochybách, jak mám takové číslo vlastně chápat.

Koncert byl příjemný také svým nekomerčním charakterem, jež se projevil i v takřka rodinném způsobu organizace: kromě dobrovolného (ale doporučeného) vstupného a nabídky koupě CD vystupujících umělců bylo možné přispět i místní Diakonii zakoupením drobných výrobků z jejich dílny.

Příště, 13. dubna, si Slávek pozve Františka Černého z Čechomoru... půjdete také? Já teda určitě!

Sestry Steinovy v pořadu „Třináctého na třináctce“

19. listopadu 2008 v 19:14 | L.
I letos pokračuje cyklus koncertů Slávka KLECANDRA, do kterého si tento východočeský písničkář, kytarista a lídr skupiny Oboroh, zve rozličné hudební hosty. Tentokrát, v neděli 13. ledna 2008 od 19:30 jimi budou sestry STEINOVY. Koncert se koná v sále Komunitního centra sv. Prokopa na Slunečním náměstí v pražských Nových Butovicích (metro Hůrka) a vstupné je dobrovolné. Místa je možné si rezervovat na: 13na13@centrum.cz. Srdečně zveme!

Petr Střešňák v Perspektivách KT o Slávkovi Klecandrovi píše: "Zvláštní pozornost si zasluhují jeho texty. Právem lze hovořit o rockové poezii, o současné poezii. Klecandr básnivým jazykem, srozumitelným ovšem, bez houštin "neprůchodných" metafor, předkládá příběhy a pocity dnešního člověka. Texty jsou plné tázání a tísní, nesklouzávají však do dekadentních či nihilistických poloh, naopak - prosvítá v nich zakoušená oprávněnost křesťanské naděje."

Milan Tesař, redaktor radia Proglas o sestrách Steinových říká: "V souvislosti se Sestrami Steinovými jsem už četl emotivní výrazy jako "okouzlující" nebo "fascinující" (mimochodem autory obou těchto pojmenování jsou muži), já použiji ještě prostší: Sestry Steinovy jsou "svoje". Do akustických kytar buší s punkovou razancí, zpívají hlásky sladkými i burácivými, rozčilují se, pochybují, ptají se a hlavně… odpovídají. Například na otázku, zda má v dnešní době ještě smysl skládat protestsongy. A také na otázku, zda může v dnešní době někdo vystavět celý svůj repertoár tak, aby nikoho nepřipomínal. Na oba dotazy odpovídám kladně: Sestry Steinovy samozřejmě ve svých písních neprotestují proti nějakému režimu. Jejich písně (ať už explicitně, nebo skrytě) jsou protestem proti hektickému způsobu života, při kterém člověk zapomíná na dobu, kdy byl ještě dítě…"
 
 

Reklama