V lednu na Třináctce

6. ledna 2009 v 15:21 | Tomáš Hrubý |  Slávek Klecandr a Sestry Steinovy
Magická - a jistě v tomto případě šťastná - třináctka vévodí názvu cyklu pořadů, který už pár let běží v Komunitním centru v Nových Butovicích - tedy na Praze 13. Druhá třináctka v názvu znamená datum, kdy se koncerty zarputile odehrávají: vždy 13., bez ohledu na to, jaký den v týdnu zrovna je, a asi i proto ne každý měsíc.
Letos v lednu se ale hrálo (a příští Třináctku zas můžete navštívit v dubnu): o program se postarali stálý hostitel a pilíř těchto pořadů, východočeský písničkář Slávek Klecandr, a host, kterým tentokrát byly Sestry Steinovy.
Zahájil jako obvykle hostitel, který si namíchal repertoár většinou z písniček jeho dosud jediného sólového alba Protější břeh (třeba zhudebněná báseň anglického renesančního básníka Roberta Southwella Hořící dítě nebo podle mého nejlepší věc této desky Princezna spí) a ze skladeb folkrockové kapely Oboroh, kterou dlouhou řadu let vede. Vystřídal celkem tři různé akustické kytary a harmoniku v držáku a předvedl i pár relativních novinek nebo jednu rozsáhlou skladbu pro klasickou kytaru.
Sestry Steinovy hrající ve druhé a čtvrté čtvrtině večera se těšily značnému zájmu a ohlasu a hrály nám nejlepší kousky ze všech svých tří alb - Lilie polní, Můj tanec i Jen děcko se bojí. (Všechna se prodávala o přestávce a byla vyprodána: nevíte proč si v čase nářků nad nepatrnými prodeji kapely nevozí dostatečnou zásobu cédéček?) Své (jen někdy) pochmurné písně prokládaly s chutí vesele jízlivými vyprávěními na téma (třeba) údajného depresivismu ve svých písních nebo nálepky "maminkovský folk", kterou byly obdařeny při recenzi v Respektu.
Příjemný sálek s výhledem na Sluneční náměstí - centrum Jihozápadního města sice nepůsobí dojmem, že byl postaven výhradně pro hudbu (a nebyl), ale akustiku má natolik dobrou, že i když si Slávek zapojil kytaru omylem až při čtvrté písni, publikum si vůbec nestěžovalo. Na začátku bylo tak úžasně zaplněno, že se poslední židle po Komunitním centru sháněly, kde se dalo. Pro mě dost záhadně ale část publika zmizela v polovině o přestávce. "To je v pořádku," ujistila mě hlavní organizátorka Lucie Haschková, "my máme vstupné dobrovolné a někteří diváci tu mívají pocit, že si zaplatili tak akorát za jednu půlku programu." Pro ostatní skončil koncert po desáté, což bylo tak akorát, aby někteří diváci ještě stihli v nedaleké jihoslovanské hospodě kus pravoslavného Silvestra...

Tomáš Hrubý pro Folk & Country, 3/2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama