Leden 2009

Třináctého na třináctce pokračuje i v novém roce

6. ledna 2009 v 15:23 | L. |  Slávek Klecandr a Majerovky

!!! REZERVACE MÍST DO PŮLNOCI 12. 2. NA MAILOVÉ ADRESE 13NA13@CENTRUM.CZ !!!



Nepravidelný cyklus setkávání Slávka Klecandra (zpěváka a kytaristy skupiny Oboroh) a jeho hostů bude mít i v nadcházejícím roce čtyři pokračování. První koncert cyklu v roce 2009 je plánován na 13. den měsíce února, kdy hostem Slávka Klecandra bude skupina Majerovky brzdové tabulky se zpěvačkou Alicí Holubovou.















Vstupné je jako obvykle dobrovolné, rezervace míst do půlnoci 12.2. na mailu 13na13@centrum.cz.

Petr Střešňák v Perspektivách KT o Slávkovi Klecandrovi píše: "Kytarista a zpěvák, vůdčí osobnost folk-rockové skupiny Oboroh, vystupuje s hudebními přáteli i samostatně v nejrůznějších sálech naší země. Návštěvníci koncertů si přicházejí pro porci kvalitní hudby a silné textové poselství, pro zážitek vzácné spřízněnosti a posilu do všedních dnů. Zvláštní pozornost si zasluhují jeho texty. Právem lze hovořit o rockové poezii, o současné poezii. Klecandr básnivým jazykem, srozumitelným ovšem, bez houštin "neprůchodných" metafor, předkládá příběhy a pocity dnešního člověka. Texty jsou plné tázání a tísní, nesklouzávají však do dekadentních či nihilistických poloh, naopak - prosvítá v nich zakoušená oprávněnost křesťanské naděje."


Jiří Plocek, hudebník a publicista v Literárních novinách uvádí: "V nedávné době mě překvapilo - zprvu spíše zaskočilo - spojení vskutku neobvyklé. Alice Holubová, ikona folklorního zpěvu, jejíž hlas ovšem v sobě skrývá doposud nevyčerpané možnosti - od duchovního zpěvu přes folklor po melodický rock - se objevila na nejnovější nahrávce Majerových brzdových tabulek. Majerovky po více než dvaceti letech svébytného putování alternativním folkrockem se rozhodly natočit živé album, jež by bylo ozvěnou - či spíše zesílením - toho nejnosnějšího z jejich repertoáru. Hudba Majerovek dostala další dimenzi. Jejich osobitá poetika je znásobená lyrikou, jež je barevnému hlasu Alice Holubové vrozena. Setkání, k němuž došlo na CD Noc ozvěn, je pro mne dokladem toho, že umělecký posun je něčím, co nelze vypočítat, naplánovat, to musí vzniknout z jiskry, z okamžiku osvícení, z atmosféry setkání. Z překvapení, jehož se člověk nelekne, ale otevře se mu."


Těším se na Vás!!!!












































V lednu na Třináctce

6. ledna 2009 v 15:21 | Tomáš Hrubý |  Slávek Klecandr a Sestry Steinovy
Magická - a jistě v tomto případě šťastná - třináctka vévodí názvu cyklu pořadů, který už pár let běží v Komunitním centru v Nových Butovicích - tedy na Praze 13. Druhá třináctka v názvu znamená datum, kdy se koncerty zarputile odehrávají: vždy 13., bez ohledu na to, jaký den v týdnu zrovna je, a asi i proto ne každý měsíc.
Letos v lednu se ale hrálo (a příští Třináctku zas můžete navštívit v dubnu): o program se postarali stálý hostitel a pilíř těchto pořadů, východočeský písničkář Slávek Klecandr, a host, kterým tentokrát byly Sestry Steinovy.
Zahájil jako obvykle hostitel, který si namíchal repertoár většinou z písniček jeho dosud jediného sólového alba Protější břeh (třeba zhudebněná báseň anglického renesančního básníka Roberta Southwella Hořící dítě nebo podle mého nejlepší věc této desky Princezna spí) a ze skladeb folkrockové kapely Oboroh, kterou dlouhou řadu let vede. Vystřídal celkem tři různé akustické kytary a harmoniku v držáku a předvedl i pár relativních novinek nebo jednu rozsáhlou skladbu pro klasickou kytaru.
Sestry Steinovy hrající ve druhé a čtvrté čtvrtině večera se těšily značnému zájmu a ohlasu a hrály nám nejlepší kousky ze všech svých tří alb - Lilie polní, Můj tanec i Jen děcko se bojí. (Všechna se prodávala o přestávce a byla vyprodána: nevíte proč si v čase nářků nad nepatrnými prodeji kapely nevozí dostatečnou zásobu cédéček?) Své (jen někdy) pochmurné písně prokládaly s chutí vesele jízlivými vyprávěními na téma (třeba) údajného depresivismu ve svých písních nebo nálepky "maminkovský folk", kterou byly obdařeny při recenzi v Respektu.
Příjemný sálek s výhledem na Sluneční náměstí - centrum Jihozápadního města sice nepůsobí dojmem, že byl postaven výhradně pro hudbu (a nebyl), ale akustiku má natolik dobrou, že i když si Slávek zapojil kytaru omylem až při čtvrté písni, publikum si vůbec nestěžovalo. Na začátku bylo tak úžasně zaplněno, že se poslední židle po Komunitním centru sháněly, kde se dalo. Pro mě dost záhadně ale část publika zmizela v polovině o přestávce. "To je v pořádku," ujistila mě hlavní organizátorka Lucie Haschková, "my máme vstupné dobrovolné a někteří diváci tu mívají pocit, že si zaplatili tak akorát za jednu půlku programu." Pro ostatní skončil koncert po desáté, což bylo tak akorát, aby někteří diváci ještě stihli v nedaleké jihoslovanské hospodě kus pravoslavného Silvestra...

Tomáš Hrubý pro Folk & Country, 3/2008